Základní škola Zdenky Braunerové v Roztokách
Kapela Golden B a song Výtvarka
Workshopy Muzikanti do škol dávají prostor ke svobodnému vyjádření. I to je jeden z důvodů,
proč děti tolik baví. Ty z roztocké základní školy ho využily k tomu, aby se podělily o svou
nespokojenost s výtvarkou. Lektory překvapily svým zaujetím a nadáním a dotáhly „protest song“
ke zdárnému výsledku.
Na ZŠ Zdenky Braunerové v Roztokách přivítalo lektory 24 dětí ze sedmé třídy. Na úvod první
lekce se rozpovídaly o tom, jakou hudbu poslouchají. Mezi jejich favority patřily kapely Imagine
Dragons a U2 a interpreti Lady Gaga, Xindl X a Marek Ztracený. Několik dětí se věnovalo hudbě
i aktivně; hrály na příčnou a zobcovou flétnu, trumpetu a kytary a rapovaly. Během hodiny si
rozdaly funkce, které jsou třeba pro chod kapely: manažer kapely a jeho asistenti, textaři,
„ajťáci“, kteří měli za úkol založit YT kanál a účet na TikToku, a grafici, kteří měli vytvořit logo.
Další návštěva v Roztokách začala přemýšlením nad tématem písně. Lektoři si s dětmi povídali o
tom, co je pro ně aktuální. Děti se shodly na tom, že mají výhrady k hodinám výtvarné výchovy,
a rozhodly se o tom napsat text. Samotné tvorbě předcházel krátký workshop s lektorem Petrem
Novotným, který si připravil zajímavou jazykovou rozcvičku. “Motivuji žáky, aby na začátku
lekce popřemýšleli o jazyku trochu jinak a uvědomili si, že češtinu ovládáme všichni mnohem
lépe, než mnohdy napovídají třeba známky ve škole. Pomáhá nám, že jde o náš rodný jazyk. Proto
lekci začínám zdánlivě nesmyslnou větou: Kudlatá bokra šteko udvinula soklé bokrátko. Žáci
velmi rychle určí slovní druhy a vymýšlejí, co by mohla jednotlivá slova znamenat. Tím si
nastartují vnímání jazyka,” vysvětluje Petr Novotný.
Děti se poté pod vedením Petra Novotného naučily pracovat s textovou formou AB a pak už
hledaly vhodné rýmy pro svoje téma. Našly rytmus jednotlivých slov a vytvořily základní beat a
harmonie ke slokám. Vznikl silný refrén, za který by se nemusela stydět ani profesionální kapela:
Vypadá to dobře zvenčí, až srdce by ti teklo, jakmile vstoupí dovnitř, rozpoutá se peklo. Tvůrci si
ujasnili žánr a rytmus písně a nahráli si první nápady na záznam.
Během třetí návštěvy Muzikantů do škol se děti rozdělily do tří pracovních skupin. Hudební tým
vytvořil harmonii a melodii refrénu a slok. Jeho členové a členky nahráli kytaru, klávesy a
perkusní nástroje a zazpívali a nahráli také melodickou linku refrénu. Textařský tým byl
pověřený dokončením textu. Výtvarný tým vymyslel logo a název kapely Golden B a grafický
návrh loga zpracoval v programu na mobilu.
Závěrečné dvě hodiny v Roztokách byly velmi intenzivní. Děti nahrály do své písně rytmicko-
melodické prvky a používaly při tom různé perkusní nástroje. Do ostré verze songu natočily také
kytaru a klávesy a následně celá třída skandovala svůj text do nahrávky. Píseň v této formě
pokračovala k producentovi do studia. „Překvapilo nás, s jak nadanými dětmi jsme v Roztokách
pracovali,“ říká jeden z lektorů Ondřej Škoch, který stál u zrodu projektu. „Od začátku
projevovaly velký zájem o elektronické hudební nástroje a zajímaly se i o muzikantský život, ptaly
se a diskutovaly. Byl mezi nimi šikovný kytarista a zdatný perkusista. Kytarista s třídní pianistkou
sami vymysleli harmonii na sloky i refrény. Výhodou bylo, že třída byla po hudební stránce velmi
dobře vybavená,“ dodává Ondřej Škoch.
Základní škola Jaroměř – Josefov
Kapela Respekt a song Co mě štve
Práce s dětmi ze základky Jaroměř – Josefov nedaleko Hradce Králové byla za odměnu. I když lektoři do projektu vstupovali jen se dvěma aktivními třídními muzikantkami, do tvorby se postupně s vervou zapojily všechny děti i paní učitelka. Výsledkem je píseň s názvem „Co mě štve!“ a dobrý pocit, že se dětem otevřely další hudební obzory.
Na základní škole v Jaroměři čekalo na tým Muzikanti do škol dvanáct páťáků. “Na začátku jsme si s dětmi povídali o tom, který druh hudby je baví a jak aktivně se muzice věnují. V oblibě u nich byla česká tvorba, především rap; pustili jsme si na ukázku track interpreta Calina, českého zpěváka RnB a rappera s moldavskými kořeny,” popisuje vedoucí projektu a lektor Ondřej Škoch.
Vyšlo najevo, že hře na nástroje se věnují jen dvě dívky ze třídy, které se učí na ukulele a na piano. To ale nijak neubralo na nadšení dětí do projektu. Velkou oporou jim při tom byla paní učitelka Simona Dušková. Ta se do procesu tvorby aktivně zapojila a pracovala s dětmi na zadaných úkolech.
“V první hodině jsme s dětmi probrali základní principy stavby písně. Naučily se identifikovat jednotlivé hudební nástroje v oblíbené písni a samy si vyzkoušely, jak vzniká groove a akord,” uvádí lektor projektu Milan Jahodář.” Většinu dětí ze třídy baví čeština, a tak si užily psaní písňového textu, do kterého promítly svoje frustrace jak ze školy, tak z domova. Text nazvaly přiléhavě Co mě štve!,” doplňuje další z lektorů Petr Novotný, který se v rámci projektu zaměřuje na práci s textem. Třída byla do projektu zapálená a v rámci projektu založila školní kapelu. Děti si rozdaly funkce a vymyslely název kapely Respekt.
V druhé hodině se třída pochlubila vzorně splněnými úkoly. Děti vytvořily grafické logo své kapely a založily si YT kanál. Samy složily téměř celou první sloku a polovinu refrénu písně. Společně s lektory pracovaly na textu a sloky písničky nahrály na záznam.
Během třetí návštěvy děti představily melodii a harmonii k refrénu písně, které po druhé návštěvě vymyslely s pomocí paní učitelky. “Představili jsme si základní principy nahrávání ve studiu, které si pak děti jednotlivě vyzkoušely při nazpívání stop refrénu. Poté, co jsme si nacvičili rytmickou souhru a vysvětlili si, jakou funkci má dirigent, naučily se děti zahrát celou píseň s vlastním doprovodem na cajony a kytaru,” říká Ondřej Škoch.
V poslední dvouhodinovce děti nahrály zbývající stopy písně. S lektory sestavily groove na sloku, ke které si předem připravily rytmickou aranž z perkusních nástrojů, a využily přitom melodické nástroje - flétnu, xylofon a ukulele. Na závěr děti nazpívaly sloky, jak ve skupinkách, tak i sóla, a písnička mohla zamířit do postprodukce.
“Jsem moc ráda, že naši žáci mohli zažít úžasnou spolupráci s projektem Muzikanti do škol,” říká paní učitelka. “Mohli si vyzkoušet nahrávání i rytmizaci a společně jsme napsali text na téma, které je zajímá. Inspiruje mě to k tomu více využívat v hodinách hudební výchovy rytmiku, a především děti maximálně zapojit a nadchnout pro práci,” dodává. “Spolupráce se školou byla skvělá. Děti pracovaly, v mezičase pokročily s paní učitelkou, a vždycky pro nás měly připravené něco nového,” shrnuje Milan Jahodář. “Věříme, že si užily projekt stejně jako my, budou pokračovat ve společné tvorbě a že nás ani hudební výchovu nezařadí na svůj seznam věcí, které je štvou,” uzavírá.
Základní škola Petrovice
Kapela Rush a song Ježek v kleci
Víte, jak se cítí dnešní teenageři? Ti z osmé třídy z petrovické základky to popsali jako „ježek v kleci“. Skrývají před dospělými skutečné pocity, jsou frustrovaní ze školy a z povinností doma. Vnímali i Muzikanty do škol jako další otravnou povinnost? Ačkoliv rozjezd v petrovické škole nebyl snadný, výsledek všechny překvapil.
Zpočátku to vypadalo, že děti hudba vůbec nezajímá, nicméně v průběhu workshopu se uvolnily a nechaly se vtáhnout do tvorby. Úvod byl jako vždy věnovaný seznámení s hudební formou písně. Lektoři na skladbě, kterou si vybrala třída, vysvětlili stavbu doprovodu a základy rytmizace a pomohli s pojmenováním jednotlivých hudebních nástrojů. Poté se děti pustily do tvoření groovu pomocí svého těla a vyzkoušely si, jak zní bicí a klávesové nástroje. Nakonec se ukázalo, že některé z nich přece jen hudební zkušenosti mají, takže bylo na čem stavět. Třída si rozdělila kapelní funkce a rozloučila se s lektory s tím, že se do příště zamyslí nad tématem songu, názvem kapely a logem.
Další dvouhodinovka byla zaměřena především na text. Holky a kluci pracovali ve skupinkách na tématu pocity teenagera a při svých výpovědích byli velmi otevření. Na návrh lektorů zredukovali vulgarity, ale nikoliv z důvodů cenzury. Lektoři dětem vysvětlili, že ostřejší výrazy v textu lépe vyniknou, když se jimi příliš neplýtvá. Úsilí dětí přineslo doposud největší množství materiálu.
Bylo vidět, že když se děti soustředí, aniž by je rušily dotazy spolužáků nebo lektorů, dokážou přijít s povedenými rýmy a jsou schopné se velmi dobře vyjádřit. Textu bylo tolik, že nebylo v silách lektorů ho zpracovat během jedné hodiny. Místo toho všichni společně vybrali část, na níž si děti zkoušely metodu rytmizace textu a společně diskutovali nad formou. Paralelně s prací na písničce probíhala činnost manažerského týmu. Třídní kapela dostala jméno Rush A a vydařené, graficky čisté logo.
Na úvod třetí lekce děti představily finální text celé písně, tedy tři sloky, předrefrén a dvě verze refrénu. Podařilo se jim text zrytmizovat, našly vhodné tempo písničky a vytvořily základní groove. Pod vedením lektorů zharmonizovaly první dva řádky refrénu, našly základ melodie a nasamplovaly perkuse. „Kapela Rush A postavila harmonickou strukturu slok i refrénu z akordů, které znal třídí kytarista a dvě dívky – pianistky. Děti neměly zkušenost s tvorbou melodie a nevěděly, jak na to. Pomohlo jim, že jsme rozložili akordy na tři základní stupně, primu, tercii a kvintu. To pro ně byly stavební kameny, ze kterých nakonec samy poskládaly melodii,“ vysvětluje postup tvorby Ondřej Škoch, autor metodiky projektu Muzikanti do škol. Základ songu „Ježek v kleci“ byl na světě.
Čtvrtá a poslední návštěva v petrovické škole byla velmi intenzivní. Největší prostor se věnoval nahrávání rapových partů, jak jednotlivě, tak ve skupinách. „Vzhledem k velkému množství textu se děti rozhodly, že sloky zarapují. Vedli jsme je k tomu, aby i v těchto partech frázovaly správně, tedy dávaly přízvuk na první slabiku,“ uvádí lektor Milan Jahodář.
Následně děti vytvořily velmi povedenou melodii refrénu, kterou opět jednotlivě i společně nazpívaly. Kapela Rush A měla tímto hotovo a píseň mohla postoupit do postprodukce.
Základní škola Hostivař
Kapela Alpha a song „1774“
Základní škola v pražské Hostivaři byla z dalších štací Muzikantů do škol. Dvaadvacet osmáků si jako svoje hlavní téma zvolilo kritiku povinné školní docházky a připravilo k postprodukci song „1774“. Během hostivařského projektu lektoři inovovali metodiku práce na textu, kterou chtějí uplatnit i v dalších školách.
Na začátku bylo třeba se s dětmi „oťukat“. Lektoři si s nimi povídali o tom, co je baví a který druh hudby poslouchají. Kromě rapu to byl i střední proud, například Adele, ale i starší interpreti jako Rolling Stones nebo AC/DC. Jednou z nejoblíbenějších písní byla překvapivě rocková balada Dream On americké rockové skupiny Aerosmith z jejich debutového alba z počátku 70. let.
Během první dvouhodinovky vyšlo najevo, kdo co umí, a studenti a studentky si rozebrali role. Ve třídě byl kytarista, pianistka a „beat maker“, ale také výtvarně a organizačně nadaní jedinci. Grafický tým dostal za úkol vytvořit logo třídní kapely, ostatní se měli do další hodiny zamyslet nad názvem kapely a tématem písničky. Manažer kapely založil WhatsApp skupinu, ve které děti sdílely svoje nápady.
Po jarních prázdninách se lektoři vydali do Hostivaře podruhé. Projekt se od minula hodně posunul. Děti se shodly na názvu kapely „Alpha“ a vzniklo velmi povedené logo. Shoda panovala i ohledně tématu vznikající písně – kritický pohled na školní systém. Hlavním cílem druhého workshopu byla tvorba textu. Lektoři přitom narazili na problém, který se naštěstí podařilo vyřešit. Zajímavé zjištění jim pomohlo obohatit a posunout metodiku práce s dětmi na druhém stupni ZŠ.
O co se jednalo? Lektoři se snažili motivovat děti k práci na textu, během vyučovací hodiny se ale nesetkali s téměř žádnou odezvou. O velké přestávce ovšem děti spontánně vytvořily malé skupinky nebo pracovaly individuálně a nápady se jen hrnuly. Jako mnohem efektivnější se ukázala práce „tužka-papír“ v bezpečném prostředí malých sociálních „bublin“ nebo o samotě. Vzniklo tak velké množství textového materiálu. Z anonymních textů si pak děti vybraly, co chtěly použít, a dále s texty pod vedením lektorů pracovaly.
„Děti se cítí bezpečněji, když se můžou vyjádřit v menších skupinkách nebo o samotě na papíře,“ uvedl k tomu lektor Petr Novotný, který má na starosti práci s textem. „Třídní učitelka nás upozornila, že po dlouhém období covidu se děti cítí bezpečněji v soukromí nebo malých skupinách. Velké množství textu, se kterým děti následně přišly, nám to jen potvrdilo. Určitě to zohledníme při dalších projektech,“ dodal. Tématem byla nespokojenost se školním systémem. Děti byly hodně kritické; za všechno mluví úvod refrénu, ve kterém zazní: „Od 1774 umíráme...“ Zároveň byly schopny i sebereflexe: „Kdybychom ty vědomosti jen tak měli...“
Když je hotový text, přistupuje se k tvorbě rytmu. A to bylo náplní třetí návštěvy na ZŠ v Hostivaři. Práci na rytmu usnadnily perkusní nástroje, které má škola k dispozici, takzvané boomwhackers. Jsou to melodické trubky, které díky odlišné délce a tloušťce vydávají při úderu různě vysoké tóny. Po třetí návštěvě byla na světě nahrávka sborově zpívaného refrénu, jenž děti samy vytvořily z textu, a harmonie vytvořená na základě akordů. Ty dokázali zahrát třídní kytarista a slečna pianistka.
Poslední návštěva pak byla věnovaná nahrávání zpěvu a rapu. Rapový vstup byla vlastní iniciativa jednoho ze studentů, který sám napsal a zarapoval text. Lektoři tak odjížděli z Hostivaře s kompletním materiálem k postprodukci písně nazvané „1774“.
Proces postprodukce vysvětlil Ondřej Škoch, lektor a autor metodiky: „Postprodukce se odehrává v profesionálním studiu Creative Gap. Práce začíná editací jednotlivých samplů (vzorků) percusivních zvuků, které jsme s dětmi nahráli. Samply následně přiřadím k MIDI informacím z kontrolerů a padů, které děti používaly na začátku workshopu. Rytmická složka písně je tedy sestavena ze zvuků, které vytvořily samy děti. Zvuky boomwhackers používám jako rytmicko harmonickou složku písně. Je to velmi originální zvuk. Vzhledem k tomu, že nástroj bývá součástí výbavy většiny hudebních tříd, bude jeho zvuk pro projekt Muzikanti do škol téměř typický. Následuje editace harmonických nástrojů, například kytary a kláves. Klávesy jsou nahrány také do formátu MIDI, takže mohu měnit libovolně zvuky tak, aby se nejlépe hodily k atmosféře písně. Nejnáročnější je pak fáze rytmického sesazení všech stop zpěvů tak, aby fungovaly dobře se základem písně. Mix a mastering je pak finální dokončení písně, kterou vydáváme na všech streamovacích službách.”
Základní škola Jana Husa a MŠ Písek
Kapela Rohlíčky s Mejdlem a song Talent
Děti z písecké základky si zvolily pro svou tvorbu optimistické téma: naše talenty. Hudební zájem mezi nimi sice nebyl, i tak se podařilo během workshopu Muzikanti do škol vytvořit chytlavou písničku, se kterou byli všichni spokojení.
Šesťáci v písecké základní škole měli od začátku zájmem o workshop i hudbu jako takovou, ačkoliv aktivně se jí zabývala jen začínající klavíristka Darja. Třída byla dobře vybavená hudebními nástroji a malý, sedmnáctičlenný kolektiv dával prostor pro individuálnější práci. Po obligátním seznámení se strukturou písně si děti rozdělily kapelní funkce a začaly přemýšlet nad tématem. Úkol do příště byl jasný: O čem to bude?
Na úvod druhé návštěvy nám písečtí šesťáci odprezentovali název třídní kapely, Rohlíčky s mejdlem, a její logo. Jako téma písničky si zvolili „talenty“. A talentů a zájmů bylo ve třídě opravdu hodně: cyklistika, malování, fotbal, koně, dobrovolní hasiči, hraní videoher... Zástupci a zástupkyně jednotlivých zájmových skupin se sešli s papírem a tužkou, což se mimochodem opět osvědčilo jako nejlepší textařský postup, a pracovali na „svých“ slokách.
Do refrénu vložili holky a kluci optimistické přesvědčení a odhodlání: „Talent máme všichni, nevzdáme se nikdy, i když se vždy nesladíme, pokaždé to dokončíme.“ V „koňařské sloce“ pak vznikl originální rým: „Štěstí má podobu s ocasem, když se projíždím s Topasem.“
Celé vyznění názvu kapely i samotného textu bylo veselé a hravé. Možná se projevil věkový rozdíl mezi osmáky, s nimiž lektoři „Muzikantů do škol” pracovali ve většině ostatních škol, a mladšími píseckými šesťáky. Ti totiž ještě neřešili tolik životní trable a nejistoty a užívali si radosti „dětského věku”. Bylo to znát prakticky v každém verši i v celkovém pojetí celé písničky. Navíc se zdálo, že jim žádné veselé téma nepřipadá „trapné”, jako tomu bylo u vyšších ročníků.
Díky hravému přístupu pak vůbec nevadilo, že text nepůsobil tak „dospěle” jako v jiných školách. Na první pohled bylo vidět, že si ho skládají děti, které mají radost ze života a jejich koníčky je ještě opravdu baví. Proto do něj lektoři během druhé návštěvy tolik nezasahovali, nechali například stejné slovo „sen” ve dvou slokách, aby neubírali na autenticitě.
Během třetí lekce jsme připravený textový materiál společně s dětmi zrytmizovali. Klavíristka Darja si rozkreslila akordy na papír a podle její hry děti vytvořily akordy a následně harmonii ke slokám i refrénu. Velkým pomocníkem při tom byly perkusní hrací roury a iPad.
Čtvrtá návštěva v Písku přinesla plody předchozí práce v podobě hotové melodie a textu písně. Pomohli jsme dětem vytvořit stavbu písně ze slok, refrénů a prechorusů a pak už jsme se mohli vrhnout do nahrávání zpěvů. Hotová píseň s pěveckými party v sólových i sborových verzích mohla postoupit do studia k produkčním úpravám.
Základní škola Nad Přehradou
Kapela Beat a song Ach ty naše časy
Přijímačky jsou pro děti velkým strašákem. A platí to i pro hostivařské holky a kluky. Ti vytvořili během jarních workshopů s Muzikanty do škol nostalgickou písničku, ve které vzpomínají na společné školní zážitky a současně reflektují obavy z nadcházející devítky.
V hostivařské ZŠ Nad Přehradou čekali na lektory zpočátku hodně uzavření osmáci s převahou dívek. I v této třídě se však po počátečním oťukávání našli aktivní muzikanti, kytarista, kytaristka a pianistka, a tak bylo na čem stavět. Během první návštěvy jsme děti opět zasvětili do principu stavby písně. Učily se rozeznávat konkrétní hudební nástroje ve svém oblíbeném songu, seznámily se s bicí soupravu a dalšími doprovodnými nástroji. Samy si pak zkusily sestavit krátký groove pomocí vlastního těla a nahrály první samply. Rozešli jsme se s tím, že děti do příště vytvoří logo, vymyslí téma písně a dohodnou se, jak se bude jmenovat třídní kapela.
Hostivařská třída se svých úkolů zhostila dobře. Děti nám na druhém workshopu představily výrazné červenočerné logo a jméno kapely BEAT: B pro béčko jako označení jejich třídy, E znamená „eight“, tedy osmáci, A jako „all“ tedy „všichni“ a T „together“ – spolu. Ohledně tématu písničky nejdřív nebyly jednotné, ale nakonec se shodly na tom, že do textu promítnou vzpomínky na dosavadní společné roky ve škole.
Lektor Petr Novotný vysvětlil, jaké jsou metody tvorby písňového textu. Děti pak samy sepsaly několik konceptů, z nichž vybraly refrén a první sloku a zrytmizovaly je. Textu byla spousta a holky a kluci dostali za úkol vybrat do příště, co zachovají a které pasáže vyškrtnou. Oproti většině předchozích škol je finální vyznění songu až melancholické, v refrénu zpívají „Ach ty naše časy už nevrátíme zpátky“, ačkoliv i tady jeden ostřejší výraz zaznívá. Text prozrazuje i obavy z budoucnosti, přechodu do devítky a z přijímaček na střední, což děti vyjádřily lakonickou zkratkou: „Každý půjde svojí cestou, někteří za žlutou vestou.“ „Delší debata se rozvinula nad veršem „Přemýšlím, jak se zabít jen“. Ukázalo se, že děti nevnímají toto spojení tak fatálně jako my dospělí a má v jejich pojetí spíše funkci jakéhosi povzdechnutí,“ popisuje Petr Novotný.
Během třetí návštěvy se podařilo z množství textu sestavit smysluplný celek. Děti našly melodii ke sloce i refrénu a nahrály je na nástroje. Velkou službu i tentokrát prokázaly iPady a další technologie. „Používání moderních technologií, a to konkrétně iPadu, otvírá tvůrčí možnosti i dětem, které neumí hrát na žádný nástroj a nemají zkušenosti s hudbou. Díky snadnému a intuitivnímu principu programu Garage Band se může zapojit opravdu každý. Děti jsou zvyklé používat smartphone, takže si program velice rychle osvojí. Mohou tak jednoduše vymýšlet například harmonické postupy v písni,“ vysvětluje lektor Ondřej Škoch,
Na čtvrté setkání děti přinesly finální verzi textu, která se dost lišila od předchozí: text se na úkor slok rozrostl o rapovou část. První část lekce byla věnovaná nahrávání harmonických nástrojů, ve druhé části se hlavně zpívalo. Děti nazpívaly hlavní vokál a nahrály sólové i sborové party, a píseň tak dostala podobu, ve které mohla postoupit do rukou producenta k závěrečným úpravám.
Základní škola Havlíčkův Brod, V Sadech
Kapela Teenagers a song Žijeme jen jednou
Během workshopů v havlíčkobrodské škole se potvrdilo, že tvorba není vždycky jednoduchý proces. Tvůrčí krizi podpořenou neshodami v kolektivu se podařilo překonat a vznikla písnička s překvapivě bezstarostnou atmosférou.
Práce se sedmáky z Havlíčkova Brodu začala nadějně. Děti mají rády hudbu a hodně z nich aktivně hraje na hudební nástroj nebo zpívá. Po seznámení s jednotlivými nástroji z jejich oblíbených písniček si vyzkoušely vytvořit vlastní groove a pomocí dupání a tleskání tvořily samply. Jako vždy si v nově založené třídní kapele rozdělily funkce a manažerka si vzala na starost název kapely a téma písničky.
Holky a kluci na úvod druhé návštěvy odprezentovali logo kapely, téma třídního songu „Žijeme jen jednou“ a shodli se také na názvu kapely Teenagers. Tato dvouhodinovka byla věnovaná především tvorbě textu. Děti začaly pracovat na textu ve skupinkách, následně si svoje nápady nasdílely a společně s lektory se pokusily poskládat funkční text.
Úkolem na další, třetí lekci bylo dovést podobu textu do použitelného tvaru. To se však nestalo. Děti nebyly schopné se mezi sebou dohodnout a situaci nepomohla ani manažerka kapely, která se většinu času věnovala svému mobilu. Doprovodná kapela složená z cajonistky, pianistky, kytaristky a houslistky nakonec navedla skupinu k harmonii a po značném úsilí vznikly i melodické linky pro sloku a refrén. Do příště dostala třída za úkol vybrat finální verze slok a rozdělit si pěvecké party.
Na závěrečné setkání s lektory dorazily děti naštěstí mnohem lépe připravené a předložily finální verzi textu do slok. Na úvod nahrály za pomocí lektorů rytmické a harmonické celky ke slokám a refrénu a dotvořily stavbu písně. Poté přišlo na řadu nahrávání sólových pěveckých partů, do kterého se kupodivu zapojila i manažerka kapely, která po většinu času spíše sledovala dění zpovzdálí. Díky aktivnímu přístupu cajonistky, houslistky a dalších instrumentalistů lektoři opouštějí školu se všemi náběry a píseň je navzdory všem komplikacím připravena na postprodukci a finalizaci ve studiu.
Základní škola Hornoměcholupská
Základní škola Hornoměcholupská – Kapela Áčani a song Armageddon
Na závěr školního roku 2022/23 jsme si nemohli přát lepší tečku, než byla práce se sedmáky z Horních Měcholup. Děti po celou dobu velmi aktivně spolupracovaly a na výsledku je to poznat. Písnička Áčanů je jiná než ostatní třídní songy, originální a multižánrová.
První návštěva v ZŠ Hornoměcholupská přinesla příjemné překvapení. Mezi dětmi je mnoho hudebníků – elektrická kytara, příčka, ukulele – paní učitelka hraje na housle a všichni mají chuť do práce. Poté, co jsme si vyjasnili, co je stavba a instrumentace písně, rozpoutala se živelná diskuze nad tématem třídní písně. Bylo evidentní, že děti jsou zvyklé na konstruktivní a respektující komunikaci. Nakonec se rozhodly, že tématem bude výpověď o složitosti mezigeneračních vztahů. Z další debaty vyplynulo, že je baví žánrová pestrost, kterou chtějí promítnout i do svého díla. Na závěr si děti rozdělily kapelní funkce a úkoly na další lekci.
Na úvod druhé dvouhodinovky děti předložily text ke čtyřem slokám písně a harmonickou a rytmickou podobu sloky ve formě kytarového doprovodu. Protože byl text prací jediného člena týmu, bylo třeba si ujasnit, jestli se s textem ztotožňují i ostatní, a shodnout se na tvaru, který bude všem vyhovovat. Holky a kluci pak vytvořili společnými silami refrén a předrefrén a nově vzniklé části pod vedením lektorů zrytmizovali. Je jasné, že písnička Áčanů se vymyká standardu, na který jsou lektoři zvyklí. Bude mnohem tvrdší, téměř punková.
Během třetí návštěvy se kreativní tým potýkal s lehkou roztříštěností. Bylo nutné utřídit množství nápadů a rozhodnout se, které budou součástí finální verze písně. Mise byla úspěšná a po třetí návštěvě mají žáci melodii a text k refrénu a první sloce písně, stejně tak jako k pre-choru. Zároveň mají nápady na kytarové riffy a námět na folklorní prvek, který se objeví ve formě bridge. Zbývá dotvořit druhou a třetí sloku podle know how, které jim lektoři předali.
Čtvrtá návštěva v ZŠ Hornoměcholupská přinesla očekávaný výsledek v podobě povedné druhé a třetí sloky. Nejprve se nahrály akustické nástroje, paní učitelka se připojila s houslemi, dvě žákyně zahrály na flétnu a ukulele. Tím vznikl základ pro folklorní bridge, který doslova „vystřihl“ jeden z chlapců. Dokončil se zpěv všech sólových a sborových partů a nahrávka baskytary. Nyní jsou všechny části písně nahrané a další práce je na producentovi, který dá písni finální podobu.
Základní škola Karla Čapka
Základní škola Karla Čapka – Kapela Šlebouni a song „Tři roky – jedna třída“
Páťáci z pražské školy ve Vršovicích přistupovali k práci na projektu od začátku s velkým nasazením, které lektoři zatím v žádném jiném kolektivu nezažili. Také téma třídní písničky bylo ryze pozitivní. Holky a kluci jí poděkovali své třídní, která se jim třetím rokem věnuje nad rámec svých povinností.
Již první návštěva ve vršovické základní škole se nesla ve znamení dobré nálady a hudebního nadšení. A tak to zůstalo až do poslední lekce. Děti mají zájem o hudbu, mnoho z nich aktivně hraje na nástroj, orientují se v hudebním názvosloví a celkově se s nimi velmi dobře spolupracuje. Lektoři s nimi na jejich oblíbených skladbách probrali stavbu písně a domluvili se s nimi na rozdělení rolí v nově vzniklé třídní kapele. Manažer ve spolupráci s kapelnicí mají dohlédnout na splnění úloh do příštího setkání. Je třeba vymyslet název, navrhnout logo, zařídit sociální sítě, a především se shodnout na tématu písně.
Během druhého setkání pracovali lektoři s dětmi na tvorbě textu. Děti dorazily dobře připravené, navrhly název kapely Šklebouni, nakreslily logo a vybraly krásné téma písně – poděkování oblíbené třídní učitelce. Sestavily text refrénu a témata slok; při skládání refrénu je lektoři seznámili s principy tvorby písňového textu. Ve druhé části lekce došlo ke zrytmizování textu a zaznamenání rytmu do počítače. Do konce druhé dvouhodinovky vznikla téměř celá první sloka písničky. Děti byly opět velmi aktivní, spolupracovaly s lektory i mezi sebou a vzájemně se respektovaly.
Třetí návštěva v pražské ZŠ Karla Čapka probíhala velmi živelně. Děti předvedly doslova výbuch kreativní energie. Na základě podkladů, které si předem připravily, vznikla harmonie pro sloky i refrén. Do konce lekce zvládly zrytmizovat a nazpívat text pro refrén a tři sloky.
Na čtvrté návštěvě ZŠ Karla Čapka čekala na lektory další kupa nových textů. Bylo třeba vybrat, co z toho se použije do finální verze písně, a pak už byl čas přistoupit k nahrávání. O interprety přitom není nouze, hodně dětí má zájem o sólové účinkování. Po nahrání zpěvů je na řadě záznam instrumentálních výkonů. Do práce se zapojili aktivní třídní hudebníci: dva kytaristé, flétnisté, saxofonista a akordeonista. Na konci lekce jsou všechny party nahrané a píseň je připravená k dopracování v postprodukci.